Alexandr Sergejevič Puškin

1799 - 1837

Narodil se 6. 6. 1799 v Moskvě. Jeho otec Sergej Lvovič Puškin pocházel ze starého ruského šlechtického rodu. Matka Naděžda Osipovna Puškina, rozená Hannibalová žila před sňatkem v Petrohradu na panství Kobrino. Puškin studoval v Carském selu lyceum pro šlechtice. Zde se začal také politicky angažovat a sympatizovat s děkabristy (děkabristé byli důstojníci petrohradských pluků usilující o změnu režimu v Rusku z despotizmu na konstituční formu vlády).

Byl členem literárního spolku Zelená lampa a Arzamas. V roce 1820 – 1825 byl ve vyhnanství na jihu Ruska, později v Oděse. V roce 1825 odchází do Moskvy, kde založil časopis Moskevský věstník. V roce  1831 se odstěhoval do Petrohradu a oženil se. Měl čtyři děti. Ve stejném roce se stal úředníkem ministerstva zahraničí.

Zemřel dne 10.2.1837 na následky střelné rány do břicha při souboji s milencem své ženy, který byl francouzským diplomatem. Puškin umíral dva dny ve velkých bolestech. O jeho rodinu se s doživotní penzí postaral car.

Byl největším ruským romantickým básníkem, zakladatelem moderní ruské prózy.  Psal prózu, dramata, lyriku, poemy, ale i pohádky ve verších. Jeho nejznámějšími díly jsou Evžen Oněgin, Boris Godunov, Ruslan a Ludmila, Kapitánská dcerka a mnoho dalších.