Pozoruhodná kniha překračující hranice mezi vědou a spiritualitou.
Doc. Ing. Hynek Lauschmann, CSc. (*1955) působí v oboru materiálových věd na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Programově se hlásí k vědecké metodě a kritickému racionalismu. To mu
nebrání aktivně praktikovat demytologizované křesťanství a theravádový buddhismus. Důsledně odmítá obecně přijímaný "zákaz komunikace” mezi vědou a spiritualitou; inspirován dílem Pierra Teilharda de Chardin usiluje o syntézu.
K tématu se po Metainformatice (Paseka
1996) vrací v Času a žití. Východiskem je neutěšenost lidské situace, jež má kořeny v přírodě. Řešení spočívá ve spiritualitě chápané jako sebepřesah - transcendence. Aktuálně je pro lidstvo jedinou perspektivní vývojovou linií. Vzniká nový druh homo spiritualis,
vyznačující se vysokou mírou empatie a kooperace. Nezbytná vědecká reflexe rozvíjí dvě pojetí času - chronos a kairos. Rámec empirické evidence přesahují teistické a ontologické úvahy interpretující směřování evoluce.
Autorovo myšlení je syntetické, sociální,
etické a ekologické. V každém ohledu hledá harmonii a konsensus. Lidstvo vidí jako dílčí proud monumentálního procesu života, zahrnujícího skoro nutně i evolučně pokročilejší formy.
