Provozování vodních sportů v Čechách, na Moravě a Slezsku je tradičně spjato s vyvěšováním vlajek. Svědčí o tom litografie, pocházející již z roku 1841. Zobrazuje Občanskou plovárnu pod pražskou Letnou v té době. Její autor litograf Vincenc Kühnel (1805-1873) na ní
znázornil dva stožáry s pruhovanými vlajkami. Vlajky na rozdíl od praporů přitom v suchozemských českých zemích nebyly v té době tak běžné.
Také spolky si místo vlajek nechávaly zhotovit prapory. Výjimkou byly sportovní spolky, a to především ty, které pěstovaly vodní
sporty. Spolkové vlajky užívaly k výzdobě svých loděnic, při závodech i při jiných příležitostech. K rozkvětu spolkové činnosti přispěl liberálnější spolkový zákon z 15. listopadu 1867. Neplatil pouze do r. 1918, převzala ho také první Československá republika a v
novelizované podobě byl účinný i během okupace a po skončení druhé světové války až do roku 1951. Jeho platnost skončila 30. září 1951, kdy následující den začal platit zákon č. 68/1951 Sb. "O dobrovolných organisacích a shromážděních" z 12. července 1951. Ten už s
existencí spolků nepočítal. Díky zákonu z roku 1867 však vznikly v českých zemích desítky klubů, v nichž se zpočátku pěstovalo veslování, později i kanoistika, jachting, vodní turistika či plavání. V této publikaci pro ně užíváme termín vodosportovní kluby...
Podobně jako u předchozích čtyř částí podáváme základní údaje o všech spolcích, které provozovaly vodní sporty v Čechách a na Moravě, pokud se nám podařilo v archivech dohledat data jejich povolení příslušnými úřady. Spolky jsou nadále řazeny chronologicky podle data
úředního povolení a zachycují období od roku 1937. Lexikon přinesl v pěti částech informace o 294 vodosportovních klubech, svazech a tělovýchovných jednotách a 363 kreseb jejich vlajek a praporů zavedených před rokem 1989. Pro jejich snazší vyhledávání je na konci této
části uveden místní rejstřík.
