Kniha mapuje způsoby, jakými se psychologická koncepce vývoje subjektivity a emočního zrání, kterou formuloval britský psychoanalytik a pediatr Donald Winnicott, rozvíjí a aplikuje v rámci politických teorií. Sílící přesvědčení, že politické teorie není možné oddělit od
teorií psychologických či psychoanalytických, se v rámci winnicottovských studií projevuje dvěma různými přístupy. Buď je možné obrátit se k Winnicottovi z kontextu konkrétních politických či sociálních teorií a užívat ho jako opory či inspirace pro zodpovězení otázek
formulovaných v těchto rámcích. Nebo je možné pokusit se ze samotné Winnicottovy koncepce domyslet a rozvinout důsledky platné pro oblast sociality a politické teorie. Tato kniha věnuje prostor oběma strategiím. V první části postupně rozvíjí myšlenky Winnicotta až do fáze
zcela konkrétních reflexí týkajících se sociálně-politických fenoménů, včetně demokracie, politického prostoru, kulturní zkušenosti a života v institucích. Odkazuje se přitom na texty M. H. Bowkera, A. Buzbyové, J. Elkinse, M. A. Diamonda, J. LeJeuna a D. W. McIvora. V další
kapitole se pak kniha věnuje způsobu, jakým Winnicottovu psychologii užívá ve své teorii uznání čelní představitel kritické sociální teorie Axel Honneth. Poslední kapitola představuje přístup současné liberální politické teoretičky Marthy Nussbaumové, která považuje
Winnicotta za klíčového autora umožňujícího formulovat politickou psychologii, jež odpovídá liberálnímu politickému režimu.
