Chtěl by žít hořkosladce jako v blues, jenže fotrové a režim jsou proti…
Z válečného roku 194* uběhl sotva leden, ale kostelecký septimán Danny Smiřický tuší, že se mu rýsuje povyražení. Z matiky mu sice znovu hrozí reparát, zato na tenora v kapele přímo válí
a slohy měl odjakživa za jedna, takže letos už konečně nějakou povolnou duši ukecá. Nebo taky ne. Šestice milostných trampot sympaťáka s pověstí proutníka, kterou si nezaslouženě vydobyl zájmem o 23 místních krásek - aktuálně o Irenu, Marii, Kristu a Alenu, nemluvě o
tajemné slečně Weberové -, vytváří smolnou knihu jeho sexuálního loudění. Pravda, v citech je Danny spíš přelétavý čmelák, jenže vedle panických starostí má i dar improvizace. A pech. Osud ho pokaždé oblafne, případně mu rande škodolibě zhatí naléhavě protistátním
úkolem. Atmosféra v protektorátu Čechy a Morava nedovoluje klukům prožívat telecí léta s plným přívalem šrámkovského sladkobolu a předčí i nasupené otce bránící dívčí čest. Náckové zatím jen tupě cenzurují písně Dannyho kapely, nicméně bezstarostné mládí je pod
dozorem Reichu definitivně v tahu…
V poetickém pásmu s podtitulem Text o nejdůležitějších věcech života komentuje Škvorecký zlobu dějin s chlapeckým úsměvem, který jsme na něm měli nejraději.
"Pokračování stylizované autobiografie jedné generace: generace
jazzové." - deník Práce (1990)
"Vzpomínky na domov, jež Škvoreckému pomáhaly vyrovnat se s nastávajícím životem v exilu, našly v tomto povídkovém pásmu vhodnou metodu. Přestože téma téměř výhradně utváří Dannyho milostné prožitky, zachovává [autor] velmi
‚staromódní‘ postoj, jelikož všechny potenciálně milostné scény zůstanou v cudné poloze." - Literární noviny (1991)
"Ve většině Škvoreckého próz společenské režimy, historické události a příznačné dobové reálie sice limitují každodennost hrdinů, avšak
tyto postavy, zaujaté hlavně sebepozorováním a komunikací s bezprostředním okolím, je akceptují s neúčastnou či ironickou distancí, (…) s fyzickým a posléze nostalgicky vzpomínkovým bytováním v maloměstském Kostelci (tj. Náchodě), s láskou k jazzu jako k hudbě i metafoře
svobody a s milostným dobýváním dívek a žen. Danny přitom stárne s autorem a v jednotlivých prózách spolu s ním prožívá historii země." - Slovník české prózy 1945-1994 "Autor si psaní daleko od domova užíval. Opět zde máme Dannyho, tuláka po hvězdách, respektive
kosteleckých ulicích, který miluje hudbu a svůj život dělí mezi bílou a černou, což v jeho případě znamená především nutné sexuální dovádění. (…) Škvorecký má jako jeden z mála českých spisovatelů světový přesah." - Krajské listy
