Kniha je vůbec první českou ucelenou publikací, pojednávající o ústavních zvyklostech. Nabízí jejich systematický teoretický i empirický rozbor. Po teoretickém úvodu a krátkém exkurzu do středoevropských zemí se autoři přesouvají na území České republiky a
vysvětlují, jak a proč se u nás ústavní zvyklosti vyvinuly a jak ovlivňují fungování českého demokratického režimu. Kromě těch etablovaných se věnují také pokusům prosadit některé další ústavní zvyklosti, které však nakonec neuspěly. Je pozoruhodné, byť ne
překvapivé, že se české ústavní zvyklosti až na jednu výjimku týkají prezidenta republiky. Důvody jsou v knize popsány. Ústavní zvyklosti jsou mnohdy pojmem kontroverzním, nicméně často klíčovým, který je v každém případě dobré znát.
Co jsou ústavní zvyklosti
a proč jsou důležité?
Existují ve střední Evropě? A proč se tam o nich (ne)mluví?
Jak jsou pojímány v České republice?
Jak ovlivňují ústavní zvyklosti českou demokracii?
Proč se u nás týkají hlavně prezidenta?
A proč se některé prosadily, a jiné
ne?
